Jak Millerité vybrali datum 22. října
https://www.4angelspublications.com/pdf/HowTheMilleritesChoseOct.pdf
Napsala Grace E. Amadonová. Z archívu Andrewsovy university, Centrum pro adventistický výzkum (Center for Adventist Research), Sbírka Grace Amadonové, box 2; složka 4
Milleritský argument s jeho převratným závěrem byl založen na současných standardních kalendářních tabulkách Měsíce souvisejícím s platným židovským kalendářním počítáním. Jednalo se o odmítnutí současného Rabínského kalendáře s jeho chybným Dnem smíření, a návrat k základním principům židovského kalendáře. Zásadní kroky, které byly postupně přijímány, jsou následující:
1. Když se Millerité dostali do konfrontace s konkurenčním Židovským kalendářem (rabbanite a Karaite), vědomě odmítli rabínské a přijali Karaitské principy kalendářního počítání, rozhodujícím faktorem byl princip sklizně ječmene ve vztahu k novolunní na Pesach, jak je uveden v původních židovských instrukcích.
2. Když se dostali do konfrontace s konkurenčním svátkem Passover (Slavnst Beránka) dle příslušných kalendářů (Rabínský 3. duben nebo Karaitský 2. květen), oprávněně Millerité odmítli to, že 14. Nisan je rabínský 3. duben a vybrali namísto toho 2. května souvisejícího se sklizní ječmene, což určilo skutečný 14. Nisan v roce 1844.
3. Při počítání správného konce Židovského církevního/slavnostního roku "1844," a začátku "1844" na základě nyní přijatých Karaitských kalendářních principů, určili Židovský rok "1843" na západ slunce 18. dubna (občanský/civilní rok 1844), namísto 21. března, který původně určil Miller a zakládal ho na rabínské kalendářní praxi.
4. 19. duben byl považován za civilní datum, odpovídající 1. Nisanu v církevním židovském roce "1844", na rozdíl od rabínského prvního dne v novém roce.
5. Novoluní v Nisanu v roce 1844 nemohlo být spatřeno večer 17. dubna (den konjunkce), protože požadovaná doba překladného období byla příliš krátká. Ani nemohly být fáze Měsíce nebo jeho objevení se opožděny až do západu slunce 19. dubna, kdy byl měsíc pozorovatelný v Bostonu, večer 18. dubna na hodinu a půl po západu slunce. Proto byl vybrán západ slunce začínající prvního dne nového židovského roku (18./19. duben), který stanovoval celou řadu dat židovských svátků.
Poznámka: Millerité vybrali datum 1. Nisana především tímto jednoduchým pravidlem: Fáze měsíce se "obvykle objevují druhý večer po změně fáze." To se přesně stalo v době konjunkce Ve-Adar, 17. dubna v 11:45 h. (tj. 49 min.) v roce 1844 – nebo přibližně v poledne. Čas od poledne do západu slunce – pouze asi šest hodin – byl příliš krátký na to, aby byl Měsíc vidět hned první večer po konjunkci. V důsledku toho se první zpozorování Měsíce v Bostonu nemohlo pravděpodobně přihodit večer 17. dubna. Ale 18. dubna, kdy Slunce v Bostonu zapadalo v 18:37 h. a Měsíc v 20:03 h. Nový Měsíc byl tedy vysoko nad obzorem na severní obloze skoro hodinu a půl po západu slunce. Kromě toho, kalendářní limity roku a měsíce zakazují výběr fáze 19. dubna, jelikož je to pozdě. V důsledku toho, večer 18. dubna představuje požadované datum pro měsíční před-Nisanovou fázi v roce 1844, a 1. Nisana následovalo 19. dubna podle početných Milleritských záznamů.
6. Millerité pak "počítali" 1. Tisri (první den Židovského sedmého měsíce) pro rok 1844, přidáním šesti lunárních měsíců (6 x 29½ nebo 177 dní), 1. Nisan (19. dubna), který stanovil 13. října jako ekvivalent pravého 1. Tisri podle civilního kalendářního počítání.
7. Jakmile byl den 13. října stanoven na 1. Tisri, den 22. října byl určen na špatný den 10. Tisri. (Několika chybně přidanými dalšími deseti dny od 13. října, tak získali 23. října – chybně rozpoznali, že 13. října byl vlastně prvním dnem Tisri, a v důsledku toho museli přidat devět dní, aby jich měli deset. Celková pozice pohybu Měsíce byla, nicméně, definitivně stanovena na 22. října.)
8. Výše uvedená pozice 22. října "desátý-den-sedmého-pohybu-měsíce" byla všeobecně přijata v průběhu a bezprostředně po památném zasedání Exeter v polovině srpna 1844, více než dva měsíce před 22. říjnem.
9. Pokud by představitelé počkali až do října, aby vizuálně pozorovali objevení se prvního srpku měsíce, které mělo nastat k datu 1. Tisri, nemohlo by být žádný pohyb sedmého měsíce, protože by pro ně nebyl dostatek času. Museli udělat výpočet v předstihu standardních měsíčních tabulek, které byly k dispozici ve velkém množství. Datum Tisri se musel počítat na skutečném základě překladného období v Nisanu, který by mohl být zaměněn nebo posunut. Navíc, kdyby počkali až do října, fáze Tisri by nemohla být vidět tak daleko na severu v Bostonu, protože měsíc byl daleko na jih od rovníku, a byl pozorovatelný pouze na středním východě a nejzazším jihu této země při sedmém pohybu měsíce. Že bylo datování Tisri vypočítáno z data 1. Nisanu - 19. dubna - jasně prohlášují Millerité ve své oficiální zprávě v lednu 1845, jakmile přezkoumali a potvrdili technickou korektnost pozici pohybu sedmého měsíce na rozhodující datum 22. října:
„Počítání od měsíce Nisan, sedmého židovského měsíce, bylo zahájeno při objevení se měsíce dne 13. října; takže fáze desátého dne sedmého měsíce byla v souladu s 22. dnem tohoto měsíce." –Bliss, The Advent Shield, leden 1845, str. 278. [text kurzívou vložila G. Amadonová.]
„Je tedy zřejmé, že sedmý měsíc musel začínat při novoluní v říjnu, a to desátého dne sedmého měsíce židovského církevního roku, po roce 1844 mohli jen dát tento datum do souvislosti s 22. dnem tohoto měsíce." – Idem., str. 279.
Viz dokument v originálu (angličtině):
https://www.4angelspublications.com/pdf/How%20the%20Millerites%20chose%20October%2022.pdf