ZÁKLADY PROROCTVÍ O 2300 DNECH PODLE LUNI-SOLÁRNÍHO KALENDÁŘE
Luni-solární kalendář se Sabaty, které se řídí podle fází Měsíce, by měl studovat každý Adventista sedmého dne. Je to kalendář, který používali Millerité pro stanovení konečného data proroctví o 2300 dnech. Toto proroctví nacházející se v Daniel 8,14, a očištění svatyně, které předpovídá, je jedinečným charakteristickým učením adventistů.
Adventisté sedmého dne mají sedm základních přesvědčení, které vnímají jako pilíře své víry:
- sedmý den Sabat
- druhý příchod Krista
- duch proroctví
- stav mrtvých
- chrám duše/zdravotní reforma
- Ježíš Kristus jako náš Spasitel/Prostředník v Nebeské svatyni
- Bible jako Boží Slovo
Základy, na nichž tyto pilíře spočívají, jsou vlastně učením o nebeské svatyni a všechny poukazují na Kristovu službu očištění od hříchu Jeho lidu. Důkladné pochopení svatyně a všech jejích obřadů (zjevené skrze svatostánek postavený Mojžíšem v pustině) je proto rozhodující pro pochopení Božího plánu vykoupení a obnovení Jeho charakteru v lidech.
Svatyně v nebi je hlavním centrem Kristovy práce ve prospěch lidí. Týká se každé duše žijící na zemi. Otevírá pohled na plán vykoupení, čímž nás přivádí ke konci času, a zjevuje vítězné/triumfální téma o boji mezi spravedlností a hříchem. To je nesmírně důležité, aby všichni mohli tato témata zkoumat, a byli schopni dát každému, kdo je poprosí, důvod k naději, odpovědí, že je v nich" (Velký spor, 488.)
Když Mojžíš postavil svatostánek, byly mu dány instrukce, aby ho vybudoval podle vzoru, jaký mu byl ukázán, tj. podle původní svatyně v nebi:
„...máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. . . ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: 'Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře'.“ Židům 8,1-2, 5
Bůh požadoval po Mojžíšovi, aby postavil pozemskou svatyni přesně tak jako nebeskou, protože samotná svatyně a všechny obřady poukazovaly na plán vykoupení z hříchu. Výroční služby ve svatyni, stejně jako každotýdenní Sabat odhalovaly původní Boží kalendář.
Tento kalendář byl založen při Stvoření a znovu obnoven v Exodu (viz Ex. 12). Používá slunce, měsíc a hvězdy jako neomylný časový kalendář, daleko mimo dosah Satana, který by jej mohl zničit, pro stanovení časů, kdy se má Boží lid shromáždit pro bohoslužbu – mo'edim.
Znalost svatyně je nedílnou součástí výkladu Daniel 8,14, protože tento text poukazuje na velký NEtypický Den smíření: „Řekl mi: 'Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti'." Každá část svatyňové služby (obřadu ve svatyni) byla typická a netypická. Stejně jako Kristus byl netypický Beránek, který byl obětován za hřích, výroční svátky byly také netypické.
Boží lid dnes musí jasně pochopit svatyni a její obřady, protože právě tyto obřady a proroctví ukazují na jejich netypickost, v níž máme nejjasnější důkaz, že dnešní Gregoriánská sobota není sabatem původního Biblického kalendáře. Millerité správně rozuměli a používali toto luni-solární kalendářní počítání na výklad proroctví o 2300 dnech.
V dubnu, potom v červnu a prosinci 1843, a v lednu 1844 – měsíce před tím, než vypršelo Millerovo původní datum pro ukončení "Židovského roku 1843", v době jarní rovnodennosti v roce 1844 - jeho společníci (Sylvester Bliss, Josiah Litch, Joshua V. Himes, Nathaniel Southard, Apollos Hale, Nathan Whiting a další) přišli k jasnému závěru. Závěrem bylo, že řešení Danielova proroctví je závislé na starověkém neboli původním židovském způsobu luni-solárního počítání času, a ne na změněném moderním rabínském židovském kalendáři... Proto začali přesouvat Millerovo původní datum pro ukončení 2300 let (v den rovnodennosti v březnu) do nového měsíce dubna 1844. (L. E. Froom, Prorocká víra našich otců, nakladatelství Review a Herald, 1982, svazek IV., 796, důraz původní)
Prostřednictvím důsledného studia jak Písma tak historických dokumentů, Millerité stanovili, že proroctví o 2300 dnech začalo v r. 457 př. n. l. a vyvrcholilo o 2300 let později, na Den smíření v roce 1844. Dnešní význam proroctví pro Adventisty sedmého dne je jednoznačné určení roku ukřižování. Jeden rok, pouze jeden rok zapadá do časového rámce tohoto nejdelšího ze všech proroctví: rok 31 n. l.
Zmatek nastává kvůli Pesachu, který připadá na 14. Nisan, což byl vždy 6. den v týdnu. Je to potvrzeno v Touze věků, str. 685: „Ve společnosti svých učedníků Spasitel pomalu naznačil svoji cestu k Zahradě Getsemanské. Měsích na Pesach, široký a plný, svítil z jasné oblohy." Protože 1. Nisan byl den, který následoval po pozorování prvního viditelného srpku Měsíce, 14. Nisan, a tedy Pesach, připadal na den po úplňku.
Astronomové potvrzují, že úplněk uvedeného měsíce byl ve středu 25. dubna. Z tohoto důvodu, většina křesťanských denominací odmítla rok 31 n. l. jako rok Kristova ukřižování. Rok, typicky vybraný jako rok ukřižování, je rok 33 n. l., protože v tomto roce připadá 14. Nisan na pátek podle Juliánského kalendáře. Světově rozšířená církev Boží (World Wide Church of God) tradičně učí, že k ukřižování došlo v roce 31 n. l. Avšak také učí, že 14. Nisan připadá na středu, čtvrtý den týdne podle Juliánského kalendáře. To vyžaduje vysvětlení, proč Kristus musel zůstat v hrobce celá tři 24-hodinová období, aby došlo ke vzkříšení v neděli. (Pro podrobné studium data Kristova ukřižování viz 'Kdy byl Kristus ukřižován?')
Luni-solární počítání kalendáře je jediný způsob, jak sladit tyto zdánlivě protichůdné údaje: 1. že k ukřižování došlo šestý den v týdnu;
2. že k ukřižování došlo v roce 31 n. l.
Popírat luni-solární kalendář, znamená zničit samotné základy naší víry ve svatyni a její nedílnou součást časového proroctví uvedeného v Danieli 8 a 9, které přesně určuje rok 31 n. l. jako rok Kristova ukřižování.
Obrovský význam této skutečnosti je jasně uveden v Závěrečné zprávě Výzkumného výboru jmenovaného Generální konferencí Adventistů sedmého dne pro studium kalendářních principů a jejich aplikaci na proroctví:
Období 2300 let je nejdelší ze všech uvedených časových období inspirovaného proroctví. Je nejkomplexnější ze všech v jeho propojení, protože obsahuje série členění, které vyznačují události, jejichž synchronní vztahy nemůžou být narušeny, aniž by to narušilo celé božské schéma. Hranice a rozdělení tohoto velkého období jsou měřeny (časově) pomocí Božích nebeských hodin dráhami planet, které se houpají neomylně v prostoru, určují roky, měsíce, dny, hodiny a minuty s neochvějnou přesností nekonečna. . . .
. . . Rozšiřující se adventní hnutí vsadilo vše na historicky, chronologicky, a astronomicky přesná data označující toto prorocké rozpětí, a na významné události, na kterých hnutí spočívalo – na data zaznamená historicky člověkem, avšak vytvořená a řízená pohyby Slunce a Měsíce, které žádný člověk nemůže předstihout nebo zbrzdit. Tato data jsou uchovávána pod kontrolou samotného Všemohoucí, v jehož rukou leží čas a osud, a jenž řídí samotný základ stanoveného času člověka právě těmi pevnými zákony nebes od počátku vzniku naší sluneční soustavy.
Vysoce dokonalá věda o času, spolu s růstem moderních vědeckých a technických poznatků, umožnila astronomickým odborníkům, zběhlým v pohybu planet (nebeských těles), označit všechny minulé doby. Plné a kompletní tabulky jsou nyní k dispozici pro kontrolu událostí spjatých s proroctvím o 2300 letech, s historickými záznamy a vizuálním pozorováním v minulých stoletích.
Závěry týkající se proroctví 2300 ve velké fázi adventního hnutí v "7. měsíci", od srpna do října 1844 mají mimořádný význam pro nás jako Adventisty sedmého dne, které můžeme opět studovat v této době – týkají se výkladu a aplikace této prorocko-historické pravdy, která představuje jeden extrémně výrazný a charakteristický příspěvek, že Adventisté sedmého dne vytvořili celistvý systém Biblické pravdy uchovávané křesťanskou církví po celá staletí. A konečně je to prorocká pravda, která dává plnou moc naší historické existenci, a našemu zvláštnímu svědectví jako samostatnému církevnímu subjektu. (Zpráva Výboru na historickém základě, včlenění a platnost 22. října 1844, Pozice, část I., strany 1 a 2, Archiv a oddělení statistiky Generální konference Adventistů sedmého dne, zvýraznění doplněno.)
Věda, zabývající se počítáním kalendáře, je klíčem pro ustanovení našeho základní učení o svatyni s přidruženým proroctvím o 2300 dnech. Právník Richard Humpal uvedl: „Když člověk, který se upřímně mýlí, uslyší pravdu, buď se přestane mýlit nebo přestane být upřímný." Když byla důkladně prostudována témata různých kalendářů, došlo k rozhodnutí:
1. buď víra, že papežské sobota je Biblický sabat, tedy změna na luni-solární sedmý den Sabat nebo
2. bude dána stranou víra v proroctví o 2300 dnech z Daniele 8,14, s jeho koncovým datem 22. října 1844.
Jak se rozhodnete? Každý Adventista sedmého dne ukáže sám sobě i Bohu, že si prostudoval, co schválil. Aby byl zapečetěn na velký netypický Den smíření, musí být tak pevně zakotven v pravdě, aby nebyl otřesen.